Vymahači dluhů usilovně brání svůj zlatý důl

Exekuční úřady,vymáhání dluhů, pohledávky, dražba majetku, exekuční řízení, náklady na exekuci, nařízení exekuce, pravomoci exekutorů.Hypotéky, stavební spoření, úvěry, nebankovní produkty, pojištění, odhady a posudky
Odpovědět
Tomáš Marný
Příspěvky: 80
Registrován: stř 18. kvě 2011 11:08:44
Kontaktovat uživatele:

Vymahači dluhů usilovně brání svůj zlatý důl

Příspěvek od Tomáš Marný » úte 31. led 2012 15:52:46

Inkasní agentury a právníci, kteří vydělávají na malých pohledávkách, včetně exekutorů, se usilovně snaží zvrátit vyhlášku ministerstva spravedlnosti, která má už od března zkrátit odměny za právní kroky u menších pohledávek o polovinu.
Rovněž se obávají, že jim soudy přestanou automaticky a rovnou ve všech případech přiznávat vysoké náklady řízení, které jsou často i osminásobkem původního dluhu, a budou je napříště posuzovat detailně, s ohledem na skutečnou náročnost vymáhání.
„Pokud bude provedeno další opatření jdoucí proti věřitelům, stane se soudní a exekuční vymáhání pohledávek v rozmezí jedné koruny až deseti tisíc korun ekonomicky nesmyslné a věřitelé od něho upustí,“ tvrdí ve svém prohlášení inkasní agentura M.B.A. Finance, která zároveň straší tím, že pojišťovny, dodavatelé energií, dopravní podniky a další velcí věřitelé si to budou kompenzovat zdražováním.
„Advokáti a exekutoři ale nemají důvod k panice. V bagatelních, jednoduchých sporech jim sice odměny zkrátíme o polovinu, ale v jiných typech sporů se jim zase mají zvýšit,“ potvrdil Právu náměstek ministra spravedlnosti František Korbel.
Rovněž ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil v Otázkách Václava Moravce potvrdil, že ze záměru snížit tyto tabulkové odměny neustoupí, a v budoucnu by naopak mohly být zkráceny dokonce až o 70 procent.
Jak inkasní firma počítá ztrátu věřitele
Deset dlužníků dluží jednomu věřiteli každý po dvou tisících korunách. Když věřitel na dlužníky podá žalobu, musí za každý dluh uhradit soudní poplatek 800 korun, tedy osm tisíc.
Vydání platebních rozkazů může trvat až dva roky. Náklady na správu, sledování, případů jsou 15 tisíc korun. Aby měl věřitel možnost dostat zpět svých celkových dvacet tisíc soudní cestou, musí vynaložit minimálně dalších 23 tisíc korun.
Po dvou až třech letech věřitel zjistí, že mu z desíti dlužníků zaplatí pouze tři. Průměrná úspěšnost vymožených bagatelních pohledávek od jedné koruny do deseti tisíc korun se u nás totiž pohybuje mezi 25 - 30 procenty a trvá tři až pět let, než onu třetinu věřitel vymůže.
K tomu se stane, že jeden ze soudů věřiteli nepřizná náklady právního zastoupení. Výsledkem snažení je ztráta věřitele ve výši 7 400 korun a nevymožených 14 tisíc korun.
Zdroj: Inkasní společnost M.B.A. Finance
Soudci by se mohli inspirovat
Jenže vymahači dluhů, respektive firmy skupující bagatelní pohledávky mnohdy i pod jejich nominální hodnotou, se podle informací Práva neobávají jen této vyhlášky, ale především toho, že postoj ústeckých soudců k přiznávání odměn za náklady řízení se bude dále šířit napříč justicí.
Tito soudci přelomovým způsobem odmítli automaticky uznávat enormní náklady řízení těm, kteří nejsou primárními věřiteli, ale stovkové pohledávky skupují často dokonce i pod cenou, aby na nákladech řízení dosáhly mnohamiliónových zisků. I když v Česku není precedentní právo, tak vymáhací firmy potvrzují, že se tímto postupem začínají inspirovat i další soudci, a překupníci s dluhy či inkasní firmy tak ztrácejí dosavadní stoprocentní jistotu, že na odkupu královsky vydělají.
Jak Právo nyní mezi právníky zjišťuje, překupníci s dluhy si však už nacházejí kličky, jak opakovaně úspěšně žalovat, bez možnosti dalšího odvolání, už i promlčené staré malé pohledávky, které donedávna skončili pro ně neúspěšně. A teď nacházejí skuliny v právním řádu, jak je zpět vrátit do hry, aby náklady řízení nakonec vysoudili. V celé hře tak už dávno nejde o to, aby se pohledávka opravdu prokázala a dlužník ji uhradil, ale právě o to, co všechno si exekutoři přihodí nad její rámec.
Jindřich Ginter, Práv
Odsouzení za malé dluhy? Šance na odvolání není
Lidé, kteří jsou šmahem odsuzováni za stovkové dluhy, mohou často nevinu prokázat jen stěží. Spor rozhoduje soud v prvoinstančním řízení, bez možnosti odvolání. Pokud soudu přesvědčivě nedoloží, že pohledávka vznikla například administrativní chybou u původního věřitele, který ji pak prodal dále, mají smůlu a kvůli pochybné stovce musí platit tisíce.

„Spor o peněžité plnění nedosahující deseti tisíc korun se u soudu rozhoduje pouze v první instanci. Ta je konečná. Zákon až na výjimky vylučuje možnost odvolání u takto vymezených bagatelních věcí,“ potvrdil Právu právník a šéfredaktor časopisu Soudce Karel Havlíček.
„Soud sice platební rozkaz na základě odporu, podaného obžalovaným, zruší, ale pak nařídí klasické jednání, a je na dlužníkovi, aby jednoznačně doložil, že po něm věřitel dlužnou částku vymáhá bezdůvodně. Třeba u pokuty za jízdu načerno, je potřeba jednoznačně doložit, že jste ten den byli například na dovolené, a doložit to fakturou o zaplacení pobytu mimo území ČR nebo ústřižkem letenky na jméno,“ dodal právník ze serveru Poradnaveritele.cz Rostislav Kovář.
Jenže v praxi o těchto věcech definitivně rozhodnou nikoli soudci, ale jen pověření soudní úředníci. Protože jsou těchto případů desetitisíce, příliš detailně se jimi nezabývají a odsoudí žalovaného bez možnosti odvolání i například na základě protokolu o černé jízdě, v němž chybí podpis žalovaného či tam nejsou v souladu kalendářní data. Zkrátka na základě kusu papíru.
Pohledávku na vás může někdo i ušít
„Přesně to se stalo mému klientovi. Protokol o přestupku v MHD byl vystavený neidentifikovatelnou osobou, a to dodatečně. Obsahoval sice vypsané údaje klienta, ale bez jeho podpisu. Pohledávku dopravní podnik prodal a firma, která ji koupila, ji prodala dále. Podali jsme odpor, ale pak klienta v klasickém jednání během okamžiku stejně šmahem odsoudili, byť předložený protokol nebyl objektivně způsobilý prokázat přisouzenou pohledávku. Proti tomuto verdiktu už není žádného odvolání a klient musí zaplatit částku převyšující jeho měsíční mzdu,“ řekl Právu pražský advokát Jakub Vozáb, který v případě svého klienta podal stížnost až k Ústavnímu soudu.
Ten ale nemá pravomoc obecné revize zákonů a obvykle ani nezasahuje do rozhodnutí soudů. Podle Vozába ale závažným způsobem „došlo k porušení základního lidského práva na spravedlivý soudní proces“.
„Zákon do bagatelní částky, rozhodné pro nepřípustnost odvolání, počítá jen základní dluh, kdežto v praxi celková částka včetně nákladů řízení v drtivé většině případů přesahuje daný limit deseti tisíc korun, a celkově vzato tedy daná záležitost není bagatelní, přesto podle zákona není odvolání přípustné,“ dodal Vozáb.
S největší pravděpodobností ale stejně neuspěje. „V těchto případech je totiž v praxi ústavní stížnost v podstatě nepřípustná,“ dodal Havlíček.
Ústavní soud se totiž odvolává na to, že v takovýchto případech nejde o odmítnutí spravedlnosti, nýbrž, jak konstatoval 19. ledna, o „promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv“. Tedy jinými slovy se de facto drží názoru, že většina považuje spor do deseti tisíc za prkotinu, kterou se pak naší společnosti, respektive justici, nevyplatí dále zaobírat. Jenže podle Vozába pak lidé musí platit často o mnoho více než deset tisíc, a to na základě de facto kusu papíru.
Na druhou stranu právě Ústavní soud nedávno zamítl i stížnost obchodníků s dluhy, kterým okresní soud v Ústí nad Labem nepřiznal enormně vysoké odměny za „náklady řízení“.
Počet stížností jak ze strany překupníků, tak i žalovaných dlužníků tak začíná narůstat právě i u Ústavního soudu, takže soudci očekávají jeho další pro ně návodná rozhodnutí, jak se k záplavě žalob na stokorunové pohledávky, na nichž překupníci vydělávají milióny, vlastně postavit.
Jak se snadno točí milióny přes soudy
Firmy právníků skoupí ve velkém pohledávky od dopravních podniků, pojišťoven, dodavatelů energií a dalších firem, a to obvykle hluboce pod hodnotou původní pohledávky.
Očekávají, že snadno vydělají až 800 procent proti původnímu stokorunovému dluhu na nákladech řízení. Velký byznys se dělá právě na onom přeprodávání.
Pomocí počítačového programu tito právníci – překupníci, zastoupení stejně advokáty, pošlou na soud návrh na elektronický platební rozkaz.
Soud přitom nesmí ani upozornit na to, že pohledávka je již promlčená, ani nezkoumá, zda doklad dokazující dluh nebyl vyfabulovaný či zda žalovaný ve skutečnosti zaplatil.
Podáte proti platebnímu rozkazu do 15 dnů odpor a ten zanikne. Soud ovšem poté nařídí klasické jednání. Žalobcem přitom u těchto malých dluhů už většinou bývá někdo jiný než dodavatel energií, s nímž byste si cestou smíru vyjasnili, že vám upomínku poslal na špatnou adresu, i když jste mu novou do jeho formulářů uvedli. Inkasní firma se s vámi nebaví.
K soudním jednáním právní zástupci překupníků a inkasních agentur nechodí, byznys postavený na nákladech řízení a pouze formálním právním zastoupení řeší softwarově.
Spoléhají na to, že soudní úředník nemá čas, chce se zbavit stohů těchto žalob, takže žalovaného člověka stejně odsoudí, už bez možnosti odvolání, protože ten třeba již nenajde výpis nebo ústřižek složenky potvrzující, že ji před lety ve skutečnosti zaplatil.
Jindřich Ginter, Právo
http://www.novinky.cz/finance/257556-od ... l?ref=boxE

Odpovědět